Znáte někoho ze svého okolí, kdo tento sport provozuje? Nebo alespoň vyučuje se ve Vašem městě vůbec? Možná, že je jeho cesta k nám proto delší, protože má tak trochu nám neznámá pravidla. Česky bychom řekli, že je na naše poměry hodně sešněrovaný.
Každý bojovník tohoto přes tisíc let starého sportu musí
1. ctít tradici
2. preciznost pravidel
3. ctít symboly
4. uznávat pevně dané obřady
A o co tam vlastně jde?Úkolem je vytlačit soupeře z místa zápasu nebo ho přinutit, aby se dotkl nějakou jinou částí, nežli jsou chodidla, země. Prostě ho musíte vyvést z rovnováhy.
Nejprve přicházejí rituály
a. závodníci se dostaví do kruhu, ve kterém budou zápasit
b. nejprve zacvičí obřadní dřepy
c. utkají se v souboji navzájem jejich oči
d. vystoupí z kruhu
e. napijí se vody síly
f. otřou si ústa papírem síly
g. rozhodí po zápasišti sůl, aby zahnali zlé duchy.
O tom, že se toto bojové umění bralo v Japonsku velice vážně svědčí fakt, že pokud došlo k mylnému rozhodnutí vinou rozhodčího, ten spáchal sebevraždu. Proto ještě dnes nosí rozhodčí za pasem nůž. Už ovšem jen jako symbol. Pokud udělá chybu v dnešní době, požádá o odchod do důchodu. Většinou ho přesvědčí, aby zůstal.
Ještě jednu chaluhu
Zajímavé u sportu sumo je i to, že tu není rozdělení váhových kategorií. Myslím tedy, že to musí být mnohdy velice zajímavé i z tohoto hlediska. Někteří závodníci váží i dva metráky.
– Z toho důvodu se každý zápasník snaží mít co největší těžiště, aby s ním hned tak někdo nehnul.
– Dieta je tu tedy naprosto obrácená oproti většině ostatních sportů.
– Tady je logicky založená na co největším příjmu kalorií.
– Bojovník sumo má v jídelníčku vysoce kalorické mořské chaluhy, kuřecí maso, vepřové maso, ryby, tofu, zeleninu a jako příloha je samozřejmě rýže. Zapíjí se pivem.
Myslím, že tento sport pro mě není.