Střední Afrika je domovem nejbližšího příbuzného člověka. DNA šimpanze učenlivého a člověka se shoduje z více než 98,5 ℅.Po člověku je šimpanz nejinteligentnějším primátem. Dokáže své pocity vyjadřovat celou řadou mimických výrazů, gest i hlasovým projevem. Člověku je podobný dále velikostí mozku, nadočnicovými oblouky i šikovnýma rukama. Stejně jako člověk má palec postavený proti ostatním prstům. Dokonce trpí podobnými chorobami jako my. S věkem postupně plešatí, trpí artrózou atd. Část dne tráví ve vzpřímené poloze a svůj čas tráví hraním.
Šimpanzi používají kámen jako kovadlinu
Šimpanzi žijí v tlupách, čímž se neliší od našich prvních lidských předků. Většinou má tlupa kolem 30 členů, jen výjimečně se objevují tlupy, které mají více jak 100 jedinců. Šimpanz je aktivní před den, více jak polovinu času věnuje prohledávání okolí. Shání jak rostlinnou, tak živočišnou potravu. Noc tráví v korunách stromů, kde si staví hnízda.
V tlupě fungují malé skupinky, které jsou schopné věnovat se organizovanému lovu menších primátů, zejména gueréz. Skupinu tvoří samci, kteří se pak o svůj úlovek dělí se zbytkem tlupy. Dále šimpanzi používají nástroje. Například pomocí kamenů rozbíjejí tvrdé skořápky ořechů. Velké listy je chrání před deštěm jako deštníky. Tenké větvičky používají k vyhrabávání termitů ze země.
Od mládí k dospělosti
Samice pohlavně dospívají kolem sedmého, až osmého roku. První mládě mívají však až mezi 13-14 rokem života. Březí jsou osm měsíců. Podobně jako lidské miminko i šimpanzí mládě je zcela závislé na matce. Spí s ní v hnízdě a odstaveno od kojení je až ve čtyřech nebo dokonce pěti letech. Mláďata jsou velmi hravá a spoustu času tráví objevováním, hraním a dováděním se svými vrstevníky. Podobně jako lidé se mohou šimpanzi rozmnožovat po celý rok. V přírodě žijící populace dnes čítá už jen méně jak 300 000 kusů a její počet stále klesá.